pátek 25. listopadu 2011


--------------------------------------------------------------------------------------------------------






čtvrtek 24. listopadu 2011

Dlouhé zimní večery a horké čaje...

Dlouhé zimní večery a horké čaje...

 Je listopad večer. Venku už smráká, to se stává když jsou tři čtvrtě na čtyři a je měsíc do Vánoc. Dneska prý otvírají vánoční trhy v Drážďanech...tak to už vážně začíná.
Každý den piji čaj. Jakýkoliv. Ale spousty, litry. Ne že by mi všechny chutnaly... ale od dob urologického čaje ... jsem se naučila vypít jakýkoliv čaj a přinutit se myslet si, že je velice chutný.
A tak piji biočaje. Jsou bylinné, kořeněné a jistě velice zdravé, na každé krabičce se dozvím, co v kterém čaji je a  věřím, že kvalita odpovídá známce Bio. Jsou vážně dobré (věřte mi), tedy jsou to bylinky a urologický čaj mi připomínají stále... Už jsem říkala, že jsou zdravé..?
Proměnila jsem kávovar na čajovar a tak si zajistila, že mi čajovar chrlí litry horké vody do konvičky se sáčkem... jsem genius! A děsně zdravá...






V těchto dnech mívám spotřebu svíček, a plynu v kamnech... Teplo, to je moje, Martin by řekl, že To sakra! Dokonce jsem si koupila svetr místo zimní bundy a chodím si ve svetrobundě, ve které je neuvěřitelné teplo. Bohužel svetr pohlcuje veškerou vlhkost z okolí a jen tak neuschne, na což se těším, až začne sněžit. A sundat ho nesmím, protože jsem si ho vyzuzala a tak ho musim nosit. A miluju ho!





Taky jsem si nechala propíchnout obočí, no zážitek. Zvláštní listopad, zdá se mi...










A než jsem tento blog dopsala, tak je venku tma jak pytli.









úterý 15. listopadu 2011

Listopad čas čekání...

Listopad je zvláštní měsíc...ten měsíc před vánocemi...už to není  podzim, počasí je dosti nevlídné, do Vánoc daleko, prostě deprese...Zajímalo by mě, proč se tolik lidí těší na vánoce, když pak těsně před nimi lamentují, jak je to hrozné, ty fronty, ty peníze, romantika daleko... A chudák listopad má pech, všechno je najednou tak nějak dlouhé, venku rychle tma, zima...
Proto to zdobím byt už od 14. listopadu vánočními ozdobami...nevím proč zrovna tohle datum, není to moc brzy, ale zase brzy na vánoční výzdobu to zřejmě ano, no zkrátka, prostě jen tak, 14. listopadu... do té doby se musím mirně krotit... :) A jakmile pomine magické datum,  začínám po bytě rozvěšovat... zavěšovat... dekorovat... kolem 1. prostince už nemám žádné zásoby a začínám nakupovat další...


A tak je tohle období pro mě jakýmsi měsícem klidu před bouří, než začátkem šílenství...Večer si u horkého ovocného čaje zabalím do deky a myslím na to, co je potřeba ještě ozdobit     vylepšit...mám to ráda :)


Avšak přípravy na Vánoce probíhají, tak aby bylo co dát pod stromečkem...

pondělí 7. listopadu 2011

Listopad věští prosinec





Každý měsíc se těším na ten další. Únoru na březen, v červenci na srpen, v srpnu na září (mám narozeniny)... a v listopadu...:) 




na prosinec...





















a na Vánoce...:)

Snad fungujeme...

Začínáme s blogem, během svého působení bude ještě mnohokrát upraven, než dostane svou konečnou podobu a i potom jej budu různě upravovat, protože už jsem prostě taková a když leží věci dlouho ladem, musím zasáhnout...(měli byste vidět moji kuchyň :))...proto vítejte...:)

středa 2. listopadu 2011

Bylo nebylo...

Za všechno může on!
Přišel a vzal mi srdce. A chtěl nakrmit.
Copak já umím vařit, ptám se. Zachránil mě internet, receptů zde bylo neskutečně, u některých byly návody, některé návody byly dokonce psány přímo matkami, se všemi jejich zkušenostmi a radami. Tak jsem se naučila vařit. A objevila kouzlo serverů pro zručné maminy na MD. Ty poskytovaly nepřeberné množství receptů, návodů, návodů pro domácnost, návodů na vyrábění košíčků z novin, no řekli byste, že se něco takového vůbec dělá..?? Byla to paráda! Vrhla jsem se na všechno co se nabízelo jako udělatelné, motala, natírala, malovala na dřevo, patinovala, no zkrátka dělala vše, co šlo. Můj život se proměňoval v Klub Marthy Stewartové… Zloděj srdce jen kroutil hlavou, ale vařit jsem nepřestala, tak ať se klidně zbláznim třeba.
No a pak to přišlo. Andělky! Nádherné, úžasné, dlouhonohé krasavičky, tak jemné a okouzlující – leč! Šité.
Nedá se svítit, potřebuju stroj. Zloději, zloději, budu mít narozeniny. Kup mi stroj, prosím, prosím. Stroj dorazil koncem září. V životě jsem stroj neviděla na vlastní oči takhle z blízka. Byl malý, krásný, celý bílý, byla to láska na první pohled.
Několik dalších týdnů jsem u něj střídavě jásala, křičela, plakala, znovu jásala a znovu plakala. Nešlo mi to. Až jednou, ani nevím, snad v listopadu, se narodila Andělka. Moje první, bez křídel, jen šatičky a vlásky. Plakala jsem. Usmívala jsem se a plakala.
Andělka zůstala doma a hlídá mě v kuchyni, od té doby už jde vše ráz na ráz, druhá andělka, třetí, čtvrtá, nějaké knížky o šití, střihy z internetu . Posunula mě Bellet, které tímto děkuju.
Cítím změnu. Věřím, že se ubírám správným směrem…