pondělí 12. prosince 2011

Do teplých krajin...



























V těchto dnech často v mysli prchám na druhou polokouli. Závidím, že mají teplo, těm co mají teplo celoročně závidím hodně. 



 
To zářící slunce, tomu se nic nevyrovná, španělština a muzika na každém rohu. Slaný vzduch a skvělé jídlo,  koktejly s deštníčkem a vůně doutníků. Jako bych tam znovu byla, jen si vzpomenu.

 
Měl třicáté narozeniny. Byl na sebe pyšný, spokojený sám se sebou, co dokázal, jak žije. Měl smutný sen. Smutný v tom, že věděl, že si ho nemůže splnit. Chtěl vidět Karibik, zelené palmy, bílé pláže, tyrkysové moře.








Svěřil se milované. Jen tak, aby věděla, jaké má její drahý plány, sny a co on ví, prostě bláznivé myšlenky, výlety do cizích krajů v jeho hlavě.


Milovaná věděla, že když nemůže uskutečnit své sny on sám, je tu ona, aby mu pomohla.

 Známá  v cestovní kanceláři valila oči. Ty mu chceš koupit zájezd do Karibiku? Jsi blázen? 
Ano jsem, do něj.

 Letěli a on věděl, že to co pro něj udělala ji nebude moct nikdy splatit a že ji bude až do konce svého života milovat a nosit na rukou (v což ona tajně doufala).

                                                       A žili šťastně až do smrti. 







úterý 6. prosince 2011

  Padlo to magické slovo: stromeček.
  Ihned jsme věděli, že bylo třeba začít jednat. Vánoce kvapem za dveřmi, čím déle bude doma stromek vonět, tím lépe. Plán byl jasný, sehnat stromeček, krásný překrásný, levný, vonící, pro nás tak akorát.


  Kvalita byl důležitý faktor. Nejvíce se nám líbila varianta zamluvit si rostlinu na plantáži, kde nám ji těsně před vánoci sejmou...        brutální...hahá.


Plantáž byla asi 400 metrů od veterinární kliniky, kam jsme potupně nesli vzorek kočičí moči, získaný tentýž den odpoledne... Pršelo, jeli jsme autem. Pěšky se nám na plantáž nechtělo, autem taky ne. Ale chtělo se nám do hobbymarketu na druhém konci města. Auto se stačilo zahřát.
 I v marketu už mají stromečky k prodeji, docela hezké, no podívejme. Okem znalým jsme se rozhlédli kolem. Stromečky různých druhů na nás tiše volali. Měé, měéé... Nu což, děkujeme za prohlídku, na stromek je ještě brzy vlastně... 


A hle! naproti přes parkoviště je další stánek, honem tam. Jak tam bylo krásně, voňavo, zeleno a draho... No nic...stromeček jsme nekoupili, ale už víme, že je skutečně třeba začít jednat. Není to žádná halabala akce, koupit stromeček. To je skutečná věda.