Do teplých krajin...

     

V těchto dnech často v mysli prchám na druhou polokouli. Závidím, že mají teplo, těm co mají teplo celoročně závidím hodně. 



 

 

To zářící slunce, tomu se nic nevyrovná, španělština a muzika na každém rohu. Slaný vzduch a skvělé jídlo,  koktejly s deštníčkem a vůně doutníků. Jako bych tam znovu byla, jen si vzpomenu.

 
Měl třicáté narozeniny. Byl na sebe pyšný, spokojený sám se sebou, co dokázal, jak žije. Měl smutný sen. Smutný v tom, že věděl, že si ho nemůže splnit. Chtěl vidět Karibik, zelené palmy, bílé pláže, tyrkysové moře.








Svěřil se milované. Jen tak, aby věděla, jaké má její drahý plány, sny a co on ví, prostě bláznivé myšlenky, výlety do cizích krajů v jeho hlavě.


Milovaná věděla, že když nemůže uskutečnit své sny on sám, je tu ona, aby mu pomohla.

 Známá  v cestovní kanceláři valila oči. Ty mu chceš koupit zájezd do Karibiku? Jsi blázen? 
Ano jsem, do něj.

 Letěli a on věděl, že to co pro něj udělala ji nebude moct nikdy splatit a že ji bude až do konce svého života milovat a nosit na rukou (v což ona tajně doufala).

                                                       A žili šťastně až do smrti.