středa 25. září 2013

Podzim je tu...


Podzim je tu a zima se neptá, jestli jsme připraveni dostatečně nebo ne. 


Ještě nedávno jsme byli bezdětní, o děti nezakopaje... Dnes o děti zakopáváme snad na každém rohu. A tak se kolem batolí, leze, utíká Vojtík, Jiřík, Páťa, Ondrášek, naše Amálka, Zoinka, Davídek, maličkatá Elenka, Máťa - Matylda, Máťa - Matyáš, Mikulda, Ludvíček, Sebík a Áďa, a další a další... 

... a všichni holý krk. Úkol zní jasně: Obnákrčníkovat všechny děti z okolí, aby rýma, kašel a další nezmary zimy neměly šanci.





Odhaluji něco málo ze svého tvůrčího nepořádku, takže fotky jsou skutečně přirozené a velice reálné :-D


sobota 14. září 2013

Srdci nejblíž



        Před dvěma lety jsem měla hlavu plnou nápadů a ideálů. Dala jsem vale v práci a otevřela si malý obchůdek s vlastní tvorbou. Základní kapitál veškerý žádný, nábytek, stoly, materiál - všechno z druhé ruky, jedna malá místnůstka s oknem, plynovými kamny, vůně čerstvé kávy, vonných tyčinek a aviváže. Hodiny u stroje, snaha zaplnit místnost co nejrychleji, aby bylo co prodávat, zelené květiny, vánoční výzdoba... opravdu krásné vzpomínky. 



   Že jsem všechno vzala za špatný konec a že bych dnes udělala spoustu věcí jinak je více než jasné. Obchůdek fungoval pouhé 4 měsíce. Přesto ze srdce děkuji svému muži, že mi dovolil snít tento bláznivý sen (a že ho chudák celý zafinancoval) a ani se (moc) nezlobil. Byla to cenná zkušenost, které nikdy nebudu litovat, spoustu věcí jsem se naučila, o sobě i o šití, o tom, že umí být lidé dobří i zlí, i o tom, že peníze hýbou světem, bohužel...
        
Před dvěma lety jsem naposledy šila panenky, které mám svému srdci nejblíž. Panenky, kvůli kterým jsem začala šít, byť jsem předtím nikdy na stroji nešila. Od té doby jsem jich našila spousty a dnes, když je šiji, mám stejný pocit jako tenkrát. Krásný.


Panenky najdete ve Zdravém kořínku v Litoměřicích, kam s radostí nosím svoje s ideály šité nápady.




neděle 8. září 2013

Je to rok a půl...

Je to rok a půl od posledního příspěvku. Dost se změnilo musím říct, narodila se mi dcera... Nejkrásnější na světě, růžová víla Amálka, moje štěstí, moje radost, moje všechno. 
Snad zázrakem jsem si vymodlila spící miminko a paradoxně s dcerkou šiju mnohem častěji, než kdybych žádné děti neměla. 


To bylo potřeba povlečeníčko, mantinel, plínky, hračky, čepičky, všechno jsou to věci, které jsem dřív nikdy nešila, každé další šití pro malou je pro mě výzva, naposledy kaťata se srdíčky na koleni :)

Ta největší výzva ale byly plínky. Bylo jich patnáct a byla to fuška. Musím moc poděkovat konkrétně jmenovitě mé sousedce Janě Šillerové, je to moje šicí guru, šikovná švadlenka, shodou okolností má narozeného chlapečka (v pořadí třetí dítko) ve stejném týdnu jako je naše Amálka. Jana mi poskytla komplet kurz šití plínek a posunula mě o strašný kus dál. Dodává mi neuvěřitelnou podporu. Takže díky! (No a ještě je krásná, vlasy má až na zem a hraje na violoncello, éterická bytost až to skoro není fér vůči nám obyčejným :D)